Difference between revisions of "Zdeněk Sýkora"

From Monoskop
Jump to navigation Jump to search
m (Text replacement - "==External links==" to "==Links==")
m (Text replacement - " (in Czech)" to " {{cz}}")
Line 14: Line 14:
 
Died 2011.  
 
Died 2011.  
  
==Klivar about Sýkora (in Czech)==
+
==Klivar about Sýkora {{cz}}==
 
"Ve druhé polovině 50. let se Sýkora zabývá matissovskými inspiracemi a od roku 1961 začíná vytvářet abstraktní obrazy ve stylu op-artu. Od roku 1964 začíná spolupracovat s matematikem Jaroslavem Blažkem. Vytvořil série struktur, v nichž uspořádání elementů generoval postupně odpovídajícími generativním gramatikám. Vytvořil svůj algoritmus. Od roku 1964 a na počátku 70. let umožnil Sýkorovi počítač objektivizovat kombinatorické postupy, začlenit do programu obrazu určitá limitující pravidla (odvozovací pravidla, definování polohy prvků a zadání barevné hustoty atd.), především konstituovat obraz jako výřez z nekonečného pole možností. To později autor zdůraznil ještě tím, že rastr vyvázal z pravoúhlého vymezení plátna a převedl jej do podoby diagonálního výřezu.4 Ve stejné době vznikly i Sýkorovy plastiky. Z dřevěných, skleněných a kovových elementů, u nichž byly kombinatorické možnosti rozvíjeny ve třech dimenzích. V roce 1969 vznikly typologické struktury, umělec experimentoval s nepravidelnými tvary obrazů, určených do rohu místnosti. Makrostruktury v roce 1972 zvětšovaly geometrické elementy, což vedlo k otevřenosti celé struktury mřížky, k jejímu přesahování mimo rámec plátna. Tím přestaly být čitelné jako plošné elementy a otevřela se etapa dalšího vývoje – zobrazování linií linií, spojujících obrysy několika prvků. Kombinatorika černé a bílé byla nahrazena množstvím – většinou barevně odlišených – linií rozvíjejících se na pozadí nehmotné bílé barvy obrazu. Také smysl se změnil: v 80. a 90. letech nejde tolik o exploraci nekonečných kombinací, ale spíše o lineární procesy tvarů. Aktivní estetickou úlohu má prázdno a náhoda a umělec vizualizuje linie v prostoru v duchu konstruktivistického názoru. Umělci se podařilo postupně převést na náhodnou volbu všechny parametry. Striktní matematickou náhodu pociťujeme paradoxně jako estetický řád obrazu. Jsou to v pravém slova smyslu „obrazy světa“, protože vznikají jako paralela všeho, jako paralela člověka, bytí, kosmu..., jak uvádí Jiří Valoch.
 
"Ve druhé polovině 50. let se Sýkora zabývá matissovskými inspiracemi a od roku 1961 začíná vytvářet abstraktní obrazy ve stylu op-artu. Od roku 1964 začíná spolupracovat s matematikem Jaroslavem Blažkem. Vytvořil série struktur, v nichž uspořádání elementů generoval postupně odpovídajícími generativním gramatikám. Vytvořil svůj algoritmus. Od roku 1964 a na počátku 70. let umožnil Sýkorovi počítač objektivizovat kombinatorické postupy, začlenit do programu obrazu určitá limitující pravidla (odvozovací pravidla, definování polohy prvků a zadání barevné hustoty atd.), především konstituovat obraz jako výřez z nekonečného pole možností. To později autor zdůraznil ještě tím, že rastr vyvázal z pravoúhlého vymezení plátna a převedl jej do podoby diagonálního výřezu.4 Ve stejné době vznikly i Sýkorovy plastiky. Z dřevěných, skleněných a kovových elementů, u nichž byly kombinatorické možnosti rozvíjeny ve třech dimenzích. V roce 1969 vznikly typologické struktury, umělec experimentoval s nepravidelnými tvary obrazů, určených do rohu místnosti. Makrostruktury v roce 1972 zvětšovaly geometrické elementy, což vedlo k otevřenosti celé struktury mřížky, k jejímu přesahování mimo rámec plátna. Tím přestaly být čitelné jako plošné elementy a otevřela se etapa dalšího vývoje – zobrazování linií linií, spojujících obrysy několika prvků. Kombinatorika černé a bílé byla nahrazena množstvím – většinou barevně odlišených – linií rozvíjejících se na pozadí nehmotné bílé barvy obrazu. Také smysl se změnil: v 80. a 90. letech nejde tolik o exploraci nekonečných kombinací, ale spíše o lineární procesy tvarů. Aktivní estetickou úlohu má prázdno a náhoda a umělec vizualizuje linie v prostoru v duchu konstruktivistického názoru. Umělci se podařilo postupně převést na náhodnou volbu všechny parametry. Striktní matematickou náhodu pociťujeme paradoxně jako estetický řád obrazu. Jsou to v pravém slova smyslu „obrazy světa“, protože vznikají jako paralela všeho, jako paralela člověka, bytí, kosmu..., jak uvádí Jiří Valoch.
  

Revision as of 16:38, 18 October 2016

Czech artist. He is considered the first Czechoslovak artist to use computer. Born 1920 in Louny. Studied at the High School of Architecture and Building, at the Mining University in Příbram (1938-1939), at České vysoké učení technické in Prague (1945-47), and at the Faculty of Pedagogy of Charles University in Prague (1945-1947). 1947 assistant at the institute for art education, Charles University in Prague. 1966–1980 professor at the Charles University in Prague.

1939-1945 after the schools were closed down he worked at the railroads. 1940 the first painting attempts. 1959 sees the Ermitage collection of Matisse which influences him deeply. 1960 geometric paintings. 1961-1962 hard-edge painting. 1962-1963 the first structures. 1963 joins Křižovatka art group. In 1964 in collaboration with the mathematician Jaroslav Blažek he starts to create the visual computer-aided structures. 1967-1969 architectural works. 1972-1973 the last structural works, begins to develop randomly generated computer-aided line paintings. 1985 begins cooperation with his wife Lenka. Died 2011.

Klivar about Sýkora (Czech)

"Ve druhé polovině 50. let se Sýkora zabývá matissovskými inspiracemi a od roku 1961 začíná vytvářet abstraktní obrazy ve stylu op-artu. Od roku 1964 začíná spolupracovat s matematikem Jaroslavem Blažkem. Vytvořil série struktur, v nichž uspořádání elementů generoval postupně odpovídajícími generativním gramatikám. Vytvořil svůj algoritmus. Od roku 1964 a na počátku 70. let umožnil Sýkorovi počítač objektivizovat kombinatorické postupy, začlenit do programu obrazu určitá limitující pravidla (odvozovací pravidla, definování polohy prvků a zadání barevné hustoty atd.), především konstituovat obraz jako výřez z nekonečného pole možností. To později autor zdůraznil ještě tím, že rastr vyvázal z pravoúhlého vymezení plátna a převedl jej do podoby diagonálního výřezu.4 Ve stejné době vznikly i Sýkorovy plastiky. Z dřevěných, skleněných a kovových elementů, u nichž byly kombinatorické možnosti rozvíjeny ve třech dimenzích. V roce 1969 vznikly typologické struktury, umělec experimentoval s nepravidelnými tvary obrazů, určených do rohu místnosti. Makrostruktury v roce 1972 zvětšovaly geometrické elementy, což vedlo k otevřenosti celé struktury mřížky, k jejímu přesahování mimo rámec plátna. Tím přestaly být čitelné jako plošné elementy a otevřela se etapa dalšího vývoje – zobrazování linií linií, spojujících obrysy několika prvků. Kombinatorika černé a bílé byla nahrazena množstvím – většinou barevně odlišených – linií rozvíjejících se na pozadí nehmotné bílé barvy obrazu. Také smysl se změnil: v 80. a 90. letech nejde tolik o exploraci nekonečných kombinací, ale spíše o lineární procesy tvarů. Aktivní estetickou úlohu má prázdno a náhoda a umělec vizualizuje linie v prostoru v duchu konstruktivistického názoru. Umělci se podařilo postupně převést na náhodnou volbu všechny parametry. Striktní matematickou náhodu pociťujeme paradoxně jako estetický řád obrazu. Jsou to v pravém slova smyslu „obrazy světa“, protože vznikají jako paralela všeho, jako paralela člověka, bytí, kosmu..., jak uvádí Jiří Valoch.

Tvorba Zdeňka Sýkory se záhy začlenila do mezinárodního kontextu umění. Zejména na výstavách avantgardy. Sýkorova díla byla zastoupena na výstavě Nuove realta dell' arte de Cecoslovacchia v Janově v galerii La Carabaga club d'arte v roce 1965, na V. Bienále de San Marino v roce 1965, obě připravil Jiří Padrta. Dále na výstavách Tendencije 3 v roce 1965, Tendencije 4 v letech 1968-69 v Záhřebu.

Se Sýkorovými díly se setkáme také na výstavě Dokumenta 4 v Kasselu v roce 1968, na Bienale Nürnberg v roce 1969 atd." source (2003)

"Sýkora realizoval počítačové struktury ve skleněných obkladech větracích komínů pražského letenského tunelu a v keramické stěně na polském informačním středisku v Praze v Jindřišské ulici (1967-68). Výběr z množiny geometrických prvků uplatnil Zdeněk Sýkora rovněž ve výtvarné koncepci obkladu atria kulturního domu Chemických závodů v Litvínově (1970-72) ve výzdobě ochozu koupaliště, v mramorovém chodníku a stěně obchodního střediska v Litvínově. Estetické struktury realizoval také v keramické stěně v klubu Elixír v Litvínově a v architektuře školní jídelny v Hamru. Sýkora patří v mezinárodním měřítku mezi průkopníky v uplatnění počítačového umění v architektuře v 70. letech, kdy s podobným rozsahem prací v architektuře se v té době ve světě nesetkáme." source (2003)

Selected works

Selected exhibitions

Solo
  • Zdeněk Sýkora: Computer-schilderijen, Galerie Kunstcentrum Badhuis, Gorinchem, 1979, [1].
Group
  • Konstruktive Tendenzen aus der Tschechoslowakei, Studio Galerie der Johann Wolfgang Goethe Universität, Frankfurt am Main, 1967, [2].
  • Computer Art in ČSSR and in the World [Počítačové umění v ČSSR a ve světě], Palác kultury, Prague, 1989
  • Computer Graphics (Prague, 1996) [Počítačová grafika], Hollar Gallery
  • Práce na počítačích, Geofyzikální ústav, přednáškový sál, Prague, 2008, [3].
  • Orbis Fictus, Prague, 1995.

Publications

  • Zdeněk Sýkora, Jaroslav Blažek, "Computer-Aided Multi-element, Geometrical Abstract Paintings", Leonardo 3 (1970) p. 409

Literature

See also

Czech Republic#Computer_and_computer-aided_art

Links