Nikolay Punin: The Monument to the Third International: A Project by the Artist V.E. Tatlin (1920–) [Russian, English]

Tatlin’s Tower, or the project for the Monument to the Third International (1919-20), was a design for a grand monumental building by the Russian artist and architect Vladimir Tatlin, that was never built. It was planned to be erected in Petrograd (now St. Petersburg) after the Bolshevik Revolution of 1917, as the headquarters and monument of the Comintern (the Third International).

The tower was to be built from industrial materials: iron, glass and steel. In materials, shape and function, it was envisaged as a towering symbol of modernity. It would have dwarfed the Eiffel Tower in Paris. The tower’s main form was a twin helix which spiraled up to 400 m in height, around which visitors would be transported with the aid of various mechanical devices. The main framework would contain four large suspended geometric structures. These structures would rotate at different rates of speed. At the base of the structure was a cube which was designed as a venue for lectures, conferences and legislative meetings, and this would complete a rotation in the span of one year. Above the cube would be a smaller pyramid housing executive activities and completing a rotation once a month. Further up would be a cylinder, which was to house an information centre, issuing news bulletins and manifestos via telegraph, radio and loudspeaker, and would complete a rotation once a day. At the top, there would be a hemisphere for radio equipment. There were also plans to install a gigantic open-air screen on the cylinder, and a further projector which would be able to cast messages across the clouds on any overcast day.

Soviet critic Viktor Shklovsky is said to have called it a monument “made of steel, glass and revolution.” (from Wikipedia)

Punin’s commentary from his diary (1920)
Commentary (Natalia Murray, 2012)
Commentary (Svetlana Boym, Cabinet, 2007)

Pamyatnik III internatsionala. Proyekt khud. E. Tatlina [Памятник III интернационала. Проект худ. Е. Татлина]
Publisher Department of Visual Arts of Narkompros, St. Petersburg, 1920
7 pages
via Russian National Library

PDF
English translation (Christina Lodder, 1983/1992)

Josef Hiršal, Bohumila Grögerová (eds.): Slovo, písmo, akce, hlas: K estetice kultury technického věku (1967) [Czech]

A unique anthology of essays, manifestos and artistic programs from the period 1950-1965 by Jasia Reichardt, George Brecht, George Maciunas, Ben Vautier, Eugen Gomringer, Décio Pignatari, Max Bense, Umberto Eco, and others.

“Tento sborník teoretických studií, esejů, článků a uměleckých manifestů napsaných v prvních patnácti letech druhé poloviny dvacátého století, chce být v prvé řade informací. Informací o estetice toho, co bývá globálně nazýváno experimentálním uměním, vznikajícím v technické civilizaci a realizujícím rozličné tendence a programy v různých částech světa. Chce osvětlit tento pojem a poukázat na rozdílnost jeho aplikací i výkladů. Navíc pak chce poskytnout v českém překladu přímo pramenné materiály o nových druzích poezie (o poezii umělé, konkrétní, auditivní, verbofonické, grafické), o umění lettristickém, permutacionálním, totálním, o splývaní dosud samostatných uměleckých disciplín a žánrů i o krystalizaci a výskytu nových, reprezentovaných především akcemi (happening aj.).

Ve sborníku je zařazeno vedle statí, studií a manifestů uměleckých skupin, teoretiků i samotných umělců i několik přehledů historických a vývojových, ukazujících souvislosti současného umění s etapami předchozími a podávajících další důkazy o jeho univerzalitě i diferenciaci. Materiály sborníku netvoří ani v náznaku kompaktní celek. Jsou spíše jednotlivými, někdy dokonce přímo si odporujícími hlasy vzrušeného rozhovoru, vytvářejí konglomerát různých tendencí, názorů a reakcí na skutečnost a stav civilizace druhé poloviny našeho století v rozdílných společenských podmínkách. Záměřem pořadatelů bylo přiblížit je našim zasvěcenějším i laickým čtenářům a poskytnout tak hlubší předpoklady k vnímání současných uměleckých artefaktů i k pochopení jejich metodologie.

Shrnutím nejvýraznějších, mnohdy však i nejproblematičtějších současných estetických tendencí představuje tento sborník materiál, který — právě snad pro svou názorovou diferenciaci, rozpornost a nesmiřitelnost — nemá dosud ve světě obdoby. Bylo by si proto jen přát, aby se názorům a informacím v něm obsaženým dostalo žádoucího doplnění ve zpřístupnění korespondujících konkrétních uměleckých výtvorů jak světové, tak i naší skromnější provecience, resp. v pokračujícím zpřístupňování, protože mnohé již u nás známe jsou. Padly by tak poslední falešné mýty a představy — a to jak ze strany snobů, tak diletantů — a byla by i v této oblasti dokořán otevřena cesta k přirozenému a nevyhnutelnému vývojovému výběru.” (from the Introduction)

With an Afterword by Jiří Levý
Publisher Československý spisovatel, Prague, 1967
Volume 1 of Monoskop Unlimited Edition series
256 pages

PDF (40 MB, no OCR)

Der Sturm (1910–1932) [German]

Der Sturm [The Storm] was a magazine covering the expressionism movement founded in Berlin in 1910 by Herwarth Walden. It ran weekly until monthly in 1914, and became a quarterly in 1924 until it ceased publication in 1932.

Among the literary contributors were Peter Altenberg, Max Brod, Richard Dehmel, Alfred Döblin, Anatole France, Knut Hamsun, Arno Holz, Karl Kraus, Selma Lagerlöf, Adolf Loos, Heinrich Mann, Paul Scheerbart, and René Schickele. Der Sturm consisted of pieces such as expressionistic dramas (i.e. from Hermann Essig and August Stramm), artistic portfolios (Oskar Kokoschka), essays from artists (the Kandinsky Album), and theoretical writings on art from Herwarth Walden. The term Sturm was branded by Walden to represent the way in which modern art was penetrating Germany at the time. (from Wikipedia)

Der Sturm at Monoskop wiki

View online (all 336 issues with a full-text search, at the Princeton University’s Blue Mountain Project)