File:Meixnerova Marie a kol Kam budoucnost vchazi prvni Umeni a nova media v pedagogicke praxi 2018.pdf

Cílem předkládané publikace je přiblížit čtenáři výsledky kvalitativních výzkumů v oblasti výuky nových médií a využití nových médií a technologií v umělecké výuce na vybraných středních školách a katedrách výtvarné výchovy v České republice a v zahraničí. Tyto výzkumy byly realizovány v průběhu několika posledních let skupinou badatelů kolem ateliéru intermédií katedry výtvarné výchovy, především pak v roce 2016 v rámci interního grantu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Autoři se zaměřují na zapojení nových médií do výuky, ať již jako jejího předmětu, či prostředku (v praxi jde nejčastěji o kombinaci obou). Prostřednictvím deskriptivních a komparativních analýz ve svých případových studiích přibližují aktuální stav na konkrétních školách – na Střední škole designu a módy v Prostějově, Střední škole umění a designu v Brně, Liceo Artistico Statale Frattini ve Varese, Carl-Hofer-Schule v Karlsruhe, Columbia University v New Yorku, Facultad de Bellas Artes de San Carlos en la Universidad Politécnica ve Valencii a také na své domovské katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého.

Jednotlivé příspěvky monografického sborníku se neomezují na pouhý popis situace na daných školských institucích, ale jsou vždy vztaženy k širšímu kontextu výzkumu autora a vedeny perspektivou jím zkoumaného problému. Vzhledem k tomu, že ve svých studiích autoři popisují a komparují vždy dvě či více pracovišť, dochází v rámci jednotlivých kapitol k částečnému překrývání, pohled na tytéž školy se tak nabízí v jiném kontextu a z odlišného výzkumného hlediska. Publikace Kam budoucnost vchází první. Současné umění a nová média v pedagogické praxi tak předkládá plastický obraz umělecko-pedagogického vzdělávání, sledovaný prizmatem nových médií a současného uměleckého vývoje.

Výběr škol a dílčích témat z oblasti nových médií, která se stala předmětem jednotlivých výzkumů prezentovaných v této monografii, vychází z odborné profilace autorů a jejich předcházející badatelské práce a je úzce provázán s rozsáhlejším vědeckým výzkumem, který autoři provádějí v rámci přípravy svých disertačních prací (s výjimkou doc. Havlíka, který teoreticky analyzuje dlouhodobou zkušenost pedagoga předmětu intermédia).

Obsah publikace sestává z několika případových studií

MgA. et Mgr. Petra Filipová ve svém disertačním projektu Perspektivy začleňování neomediální tvorby do výuky výtvarné výchovy na gymnáziích mapuje současný stav výuky umění nových médií v teoretické části a neomediální tvorby v praktické části výtvarné výchovy na českých gymnáziích, analyzuje tradiční a inovativní didaktické postupy a způsoby začleňování umění nových médií a digitálních technologií ve výtvarné výchově a porovnává získané poznatky se situací na zahraničních školách gymnaziálního typu.

Její případová studie je pojata jako sonda (Poznámka) k tomuto projektu. Věnuje se v ní primárně deskripci a komparaci vybraných českých, německých a italských středních škol, kde sleduje možné perspektivy využití umění nových médií jako cesty k dílům tradičních médií (obraz, jeho neomediální obdoba a jejich vzájemné vztahy ve výuce výtvarné výchovy) a k rozvoji vizuální gramotnosti (aplikace postupů neomediálního umění v populární kultuře). Práce vychází z terénního výzkumu, který v roce 2016 proběhl na třech českých gymnáziích, jednom německém gymnáziu a jednom italském uměleckém lyceu, zároveň však také zpracovává výsledky sebraných dat kvantitativní části disertačního projektu, jehož součástí bylo dotazníkové šetření, porovnávání kurikulárních dokumentů a kvalitativní rozhovory s výtvarnými pedagogy.

Uvědomíme-li si, jakou roli sehrávají digitální média v životě žáků, stává se podle Filipové jejich zapojení do výuky přímo pedagogickou nezbytností. „Předpokladem je ovšem adekvátní rozvoj odbornosti výtvarných pedagogů (který by měla zohlednit i jejich příprava na vysokých školách) a také vytváření inovativních přístupů a alternativních tendencí, jež začleňování nových médií a digitálních technologií do výuky výtvarné výchovy umožní.“

Mgr. Magdalena Adámková Turzová se odborně dlouhodobě zabývá pedagogickými přístupy a možnostmi zprostředkování současného umění ve výuce na středních uměleckých školách. Ve své deskriptivní případové studii se zaměřuje na využití nových médií při praktické výuce malby na jedné zahraniční (Liceo artistico Angelo Frattini, Varese) a dvou českých středních uměleckých školách (Střední škola umění a designu, Brno; Střední škola designu a módy, Prostějov).

Zprostředkování současných tendencí v daném oboru a seznamování se současným uměním pokládá Turzová za nezbytné součásti středoškolského uměleckého vzdělávání. Ve svém výzkumu zjišťuje, že využíváním nových médií a současných uměleckých tvůrčích postupů (jakým je kupříkladu metoda apropriace) při výuce malby může být rozšiřován rámec tohoto klasického média a do edukace přitom mohou pronikat další témata z nejrůznějších oblastí a disciplín. Dokazuje, že zkoumané školy nejenže poskytují dostatečný prostor pro zprostředkování uměleckých forem a obsahů současného umění, ale že dochází k přirozené inovaci umělecké výuky pod vlivem současných uměleckých strategií a tendencí, které do výuky na základě vlastní umělecké praxe vnášejí jednotliví pedagogové. Využití nových médií a současných uměleckých tvůrčích postupů, zejména digitální fotografie, k nim bezesporu patří.

Mgr. Jiří Neděla se ve svém doktorském výzkumu věnuje tématu multimediální výtvarné výchovy na základních a středních školách, tedy na využití a zapojení počítačových programů pro tvorbu grafiky a pohyblivého obrazu v rámci či nad rámec klasické výtvarné výchovy a na styčné body i rozdíly mezi pedagogickým přístupem ke klasické a multimediální výtvarné výchově. Pro účely případové studie v této publikaci se zaměřil na jeden z aspektů svého doktorského výzkumu – na výuku práce s grafickými editory.

Jeho deskriptivní studie výuky grafického designu předkládá jeden z možných modelů výuky práce s grafickými editory a postihuje některé typické jevy, které jsou s výukou multimediálních disciplín spjaty. Věnuje se například otázce proporcionality mezi manuálními výtvarnými technikami a prací s digitálními nástroji ve výukovém čase studentů, problematice kompilace výukových materiálů pro multimediální výtvarnou výchovu, s níž úzce souvisí podíl samostudia v této oblasti, zastoupený zejména formou internetových (video)tutorialů.

Ve studii popisované výsledky Nedělova výzkumu jsou východiskem pro další komparaci s vybranými českými školami, která poslouží přesnějšímu zhodnocení stavu výuky multimediální výtvarné výchovy v České republice. Toto zhodnocení je předmětem autorovy disertační práce.

Mgr. Marie Meixnerová, která se ve svém doktorském výzkumu zaobírá historií výuky a pedagogických přístupů ke specifické oblasti neomediálního umění – net artu – v rámci vysokých uměleckých škol a univerzit v České republice, se v souvislosti s nadcházející zahraniční stáží rozhodla pro detailní deskripci jednoho z nejprestižnějších pedagogických institutů na světě, newyorské Teachers College při Columbia University, a jeho komparaci s domovskou alma mater, katedrou výtvarné výchovy Univerzity Palackého v Olomouci.

Její srovnání obou umělecko-pedagogických vysokých škol se pohybuje v intencích inkorporace nových médií do výuky, přičemž se zaměřuje na jednu ze podob neomediálního umění, tzv. net art (internetové umění). Ten se na konci 80. let 20. století vyvinul z počítačového umění, konceptuálního umění a mail artu a jehož výuka je v České republice dlouhodobě problematická. Výsledky případové studie jsou překvapivé především v tom, že newyorská univerzita, u níž byla očekávána větší progresivita a zároveň větší zázemí a delší tradice v oblasti výuky nových médií, čelí v podstatě stejným výzvám a problémům jako její český protějšek.

Hlavním přínosem studie „Where the Future Comes First: Internetové umění ve výuce výtvarné pedagogiky“ tedy není jen detailní popis výukové situace na obou školách a jejich vzájemná komparace, ale poukázání na kompatibilitu výuky obou kateder. Otvírá se tak potenciální pole ke spolupráci na společném řešení „problému“ inkorporace net artu specificky a nových médií obecně do výuky budoucích výtvarných pedagogů.

Doc. Vladimír Havlík se zabývá performativními postupy v současném umění a umělecké výchově. Ve své případové studii se prostřednictvím kombinace deskriptivní a komparativní analýzy vycházející z akčního výzkumu a nezúčastněného pozorování zabývá edukačními procesy a výukovými situacemi v prostředí intermediálních ateliérů vysokých škol ve Valencii a Olomouci. Vychází přitom ze své mnohaleté zkušenosti pedagoga předmětu intermédia na katedře výtvarné výchovy Univerzity Palackého.

Havlíkova studie ukazuje, jak klíčová je volba správného výukového principu při zapojení tak kontaktní a všestranně náročné disciplíny, jako je performance, do výuky intermediální tvorby. Zároveň dochází k závěru, že pro výuku performance ze samotné podstaty nelze stanovit jednotnou univerzální metodiku. Performativní pedagogika naopak vyžaduje permanentní inovaci, konstruování a dekonstruování metod výuky a „otevřený, dynamický vztah mezi pedagogem a studenty, neboť kauzalita akce a reakce se opírá o proměnlivé situační modely“.

Havlík sice v průběhu svého výzkumu dochází k závěru, že jedinečnost disciplíny performance tkví právě v neukotvené metodice její výuky, zároveň však nabízí, a to je mimořádný vklad této studie, deskripci vlastních, časem prověřených edukativních postupů a kritické zamyšlení se nad jejich (ne)opakovatelností. Kritické analýze pak podrobuje akademičtější model výuky italského kolegy, jež spočívá právě ve větší míře metodické preskripce.

Publikace jako celek se tedy soustředí na významné aspekty zprostředkovávání současného umění, zejména na edukační potenciál multimediálního umění a umění nových (digitálních) médií v rámci výtvarného vzdělávání na vysokých a středních školách s uměleckým zaměřením a gymnáziích. Je tedy určena především výtvarným pedagogům a příznivcům nových médií, kterým přináší pohled na aktuální situaci uměleckého a umělecko-pedagogického vzdělávání u nás i v zahraničí a naznačuje možnosti jeho dalšího rozvoje.