Tomáš Řiháček: Zvukové prostředí města a jeho vliv na prožívání (2007)

Práce se zabývá otázkou, jak zvukové prostředí města ovlivňuje prožívání jeho obyvatel. Vychází především z tzv. tradice sonosféry, avšak čerpá i z tzv. hlukové tradice. Sluchová percepce je zde pojímána nikoli izolovaně, ale v kontextu interakce s reálným prostředím, v kontextu tělesnosti a každodenních aktivit. Předkládaný výzkum se pokouší z fenomenologické perspektivy zachytit prožitkové významy spojené se zvukovým prostředím města. Výzkum, který lze stručně charakterizovat jako terénní, kvalitativní a explorativní, je rozvržen do dvou fází. Během první fáze byla vytvořena pracovní typologie zvukových prostředí centra města Brna, zahrnující kategorie: dopravní uzly MHD, ulice/náměstí s hustou dopravou, ulice/náměstí s mírnou dopravou, frekventované ulice/náměstí v pěší zóně, tiché ulice/náměstí v pěší zóně, otevřená prostranství (se třemi podkategoriemi: městské sady a parky, přítomnost zeleně s blízkostí dopravy a místa s minimem zeleně a blízkostí dopravy) a atypická místa (místa se specifickým, ale ojediněle se vyskytujícím zvukovým prostředím). Druhým výstupem této fáze je seznam dimenzí zvukového prostředí relevantních z hlediska běžných obyvatel. Třetím výstupem je klasifikace a frekvenční analýza zvukových zdrojů spontánně zmíněných v popisech. Klasifikace zdrojů obsahuje sedm hlavních kategorií: přírodní zvuky, bezprostřední projevy lidí, hudební zvuky, elektronické a jiné signály, nízkoinformační technické zvuky, nerozlišený celek a ticho. Druhá, ústřední, fáze výzkumu je zaměřena na analýzu prožitků udávaných během reálné přítomnosti na vybraných místech v centru města Brna, reprezentujících jednotlivé kategorie pracovní typologie vytvořené v předchozí fázi. Jako metoda sběru dat sloužila původně psychoterapeutická technika focusing, která byla modifikována tak, aby podporovala uvědomění si a verbální uchopení spontánně se vynořujících tělesně zakotvených významů, které vznikají v kontaktu se zvukovým prostředím. Data byla analyzována podle metody zakotvené teorie a poskytla několik významných výsledků. Prvním výsledkem je deskriptivní model sonosféry (zvukového prostředí konkrétního místa), tvořený čtyřmi komponentami: dominantou, popředím, horizontem a prostorem. Dalším výstupem je seznam 35 prožitkových kategorií, uspořádaný do sedmi skupin či polarit: (1) skupina kategorií, u nichž dominuje dimenze uvolnění–excitace, (2) bezpečí–ohrožení, (3) volnost–stísněnost, (4) kontakt se sebou–rušení tohoto kontaktu, (5) osobní distance, (6) zaujetí–nezájem a (7) podporující–rušivé. Kromě prožitkových kategorií byly sledovány a analyzovány také další kategorie, týkající se jedince (představy, očekávání, únava, nálada, efekt kontrastu a habituace) a mimoakustického prostředí (počasí). Dále byla provedena analýza prožitkových kategorií spojených s přírodními, lidskými a technickými zvuky a také analýza na úrovni jednotlivých míst a prožitků s nimi spojených. V závěru práce jsou naznačeny možnosti dalšího zkoumání.

More info

PDF, PDF