Raphael Montañez Ortíz: Laser/Disc/Scratch/Destruction (2011)

An edition of documents and facsimiles of the artist published to accompany his exhibition at LABOR in México City.

In 1957 Raphael Montañez Ortíz (New York, 1934) began exhibiting sculptures and experimental films. From the start of his career he incorporated destruction and deconstruction as elements of his work, converting them into key figures for understanding the development of avant-gardes during the post-war period. In addition to producing film, music, sculpture, performance and video, Montañez Ortíz pioneered practices such as working with food, computers, and founding portable museums. His works often operate as a counter-anthropology, and he has taken ethnographic methods used to study tribal behavior and applied them to contemporary society.

The LABOR exhibition focused on two aspects of his diverse oeuvre: the first is comprised of documentation surrounding his destruction of pianos and his production of written manifestos; the second is his video work, which he began in the 1980s.

When he participated in the Destruction in Art Symposium (DIAS) held in London in 1966, Montañez Ortíz already had a reputation in the art world for destroying pianos. In the documents it is interesting to observe the contrast between the primal brutality of his actions and the elaborateness of his thoughts as recorded in his manifestos from the same era. The shock of these actions was not directed exclusively at a group of initiates, but at a larger audience that was reflected in the stupor of the mass media.

The Laser Disc Scratch Videos were the result of an interface designed especially by the artist, which allowed him, through the use of a joystick and little knobs, to control a laser disc player in real time. This instantaneous manipulation of video allowed him to work without having to cut or paste, inaugurating a totally new way of working with images without resorting to conventional processes of editing. The result is a zoom though time. Three seconds of footage are stretched out in a spastic movement that ceaselessly deconstructs and reconstructs the narrative. The effect is hypnotizing, and one might say that these videos function like a psychotropic substance absorbed through the eyes and ears. Nevertheless, the physiological effects of these pieces are just the first level among many. At the center of the vortex there is a deconstruction of cultural roles and conventions, an exorcism of the ghosts of contemporary society. (adapted from a press release for the exhibition

The volume contains an interview with Raphael Montañez Ortíz by Pedro Reyes, selections from his archive: “Destructivism: A Manifesto” (1962, handwritten manuscript + transcript, 4 pp), “Destruction Art: Survival Kit” (1968, typed manuscript, 3 pp), “D.I.A.S. Destruction in Art Symposium” (1966), “Diary of a Ritual” (1969, typed manuscript, 9 pp), and a number of photographs.

Edited by Pedro Reyes
Publisher LABOR, México City, 2011
37 pages
via L_A_B_O_R

PDF
1988 print of the Destructivism Manifesto (via ICAA Docs)
2013 Tate exhibition of the 1966 “DIAS” piano

Ulrich Conrads (ed.): Programs and Manifestoes on 20th-Century Architecture (1964/1970)

“The present volume offers eloquent testimony that many of the master builders of this century have held passionate convictions regarding the philosophic and social basis of their art. Nearly every important development in the modern architectural movement began with the proclamation of these convictions in the form of a program or manifesto. The most influential of these are collected here in chronological order from 1903 to 1963. Taken together, they constitute a subjective history of modern architecture; compared with one another, their great diversity of style reveals in many cases the basic differences of attitude and temperament that produced a corresponding divergence in architectural style.

In point of view, the book covers the aesthetic spectrum from right to left; from programs that rigidly generate designs down to the smallest detail to revolutionary manifestoes that call for anarchy in building form and town plan. The documents, placed in context by the editor, are also international in their range: among them are the seminal and prophetic statements of Henry van de Velde, Adolf Loos, and Bruno Taut from the early years of the century; Frank Lloyd Wright’s 1910 annunciation of Organic Architecture; Gropius’s original program for the Bauhaus, founded in Weimar in 1919; “Towards a New Architecture, Guiding Principles” by Le Corbusier; the formulation by Naum Gabo and Antoine Pevsner of the basic principles of Constructivism; and articles by R. Buckminster Fuller on universal architecture and the architect as world planner. Other pronouncements, some in flamboyant style, including those of Erich Mendelsohn, Hannes Meyer, Theo van Doesburg, Oskar Schlemmer, Ludwig Mies van der Rohe, El Lissitzky, and Louis I. Kahn. There are also a number of collective or group statements, issued in the name of movements such as CIAM, De Stijl, ABC, the Situationists, and GEAM.

Since the dramatic effectiveness of the manifesto form is usually heightened by brevity and conciseness, it has been possible to reproduce most of the documents in their entirety; only a few have been excerpted.”

First published as Programme und Manifeste zur Architektur des 20. Jahrhunderts by Verlag Ullstein, Frankfurt/M and Berlin, 1964.

Translated by Michael Bullock
Publisher MIT Press, 1970
ISBN 0262530309, 9780262530309
192 pages
via carlao126

PDF (4 MB)

See also Charles Jencks, Karl Kropf (eds.), Theories and Manifestoes of Contemporary Architecture, 1997.

Josef Hiršal, Bohumila Grögerová (eds.): Slovo, písmo, akce, hlas: K estetice kultury technického věku (1967) [Czech]

A unique anthology of essays, manifestos and artistic programs from the period 1950-1965 by Jasia Reichardt, George Brecht, George Maciunas, Ben Vautier, Eugen Gomringer, Décio Pignatari, Max Bense, Umberto Eco, and others.

“Tento sborník teoretických studií, esejů, článků a uměleckých manifestů napsaných v prvních patnácti letech druhé poloviny dvacátého století, chce být v prvé řade informací. Informací o estetice toho, co bývá globálně nazýváno experimentálním uměním, vznikajícím v technické civilizaci a realizujícím rozličné tendence a programy v různých částech světa. Chce osvětlit tento pojem a poukázat na rozdílnost jeho aplikací i výkladů. Navíc pak chce poskytnout v českém překladu přímo pramenné materiály o nových druzích poezie (o poezii umělé, konkrétní, auditivní, verbofonické, grafické), o umění lettristickém, permutacionálním, totálním, o splývaní dosud samostatných uměleckých disciplín a žánrů i o krystalizaci a výskytu nových, reprezentovaných především akcemi (happening aj.).

Ve sborníku je zařazeno vedle statí, studií a manifestů uměleckých skupin, teoretiků i samotných umělců i několik přehledů historických a vývojových, ukazujících souvislosti současného umění s etapami předchozími a podávajících další důkazy o jeho univerzalitě i diferenciaci. Materiály sborníku netvoří ani v náznaku kompaktní celek. Jsou spíše jednotlivými, někdy dokonce přímo si odporujícími hlasy vzrušeného rozhovoru, vytvářejí konglomerát různých tendencí, názorů a reakcí na skutečnost a stav civilizace druhé poloviny našeho století v rozdílných společenských podmínkách. Záměřem pořadatelů bylo přiblížit je našim zasvěcenějším i laickým čtenářům a poskytnout tak hlubší předpoklady k vnímání současných uměleckých artefaktů i k pochopení jejich metodologie.

Shrnutím nejvýraznějších, mnohdy však i nejproblematičtějších současných estetických tendencí představuje tento sborník materiál, který — právě snad pro svou názorovou diferenciaci, rozpornost a nesmiřitelnost — nemá dosud ve světě obdoby. Bylo by si proto jen přát, aby se názorům a informacím v něm obsaženým dostalo žádoucího doplnění ve zpřístupnění korespondujících konkrétních uměleckých výtvorů jak světové, tak i naší skromnější provecience, resp. v pokračujícím zpřístupňování, protože mnohé již u nás známe jsou. Padly by tak poslední falešné mýty a představy — a to jak ze strany snobů, tak diletantů — a byla by i v této oblasti dokořán otevřena cesta k přirozenému a nevyhnutelnému vývojovému výběru.” (from the Introduction)

With an Afterword by Jiří Levý
Publisher Československý spisovatel, Prague, 1967
Volume 1 of Monoskop Unlimited Edition series
256 pages

PDF (40 MB, no OCR)